TROCHU JINÝ PŘÍSTUP

Někdo by si mohl myslet, že jako vozíčkářka mám pouze špatné zkušenosti s řidiči autobusů. Zvláště po napsání článku „Ředitel autobusu“. Opak je pravdou a já vždy říkám, že nemůžeme házet všechny do jednoho pytle, nebo podle jednoho soudit všechny. To určitě ne!
A že mám s nimi i dobré zkušenosti o tom svědčí třeba příklad, kdy jsem dojížděla na zastávku, autobus už měl zavřené dveře a zapnutý blinkr k odjezdu. Řidič mě uviděl ve zpětném zrcátku, vystoupil, sklopil mi plošinu a bez řečí a poznámek (které by v tomto případě i byly opodstatněné), na mě počkal.
Když mě řidič nízkopodlažního autobusu odmítl vzít jen proto, že pršelo (jak jinak si to vysvětli – autobus byl až na pár sedících lidí prázdný, řidič mě viděl, zamával mi, a odjel), zůstala jsem stát na zastávce, v dešti jsem za ním hleděla a přemýšlela, co dál. V té chvíli přijel na zastávku další spoj, samozřejmě vysoký. K mému obrovskému překvapení, řidič vystoupil, vzal mě do náruče a vnesl do autobusu. Další pohotový spolucestující tam vnesl můj vozík.
Zakoktala jsem cosi, už ani sama nevím co, řidič se usmál a poznamenal: „Kolega měl asi špatný den, když vás zapomněl naložit.“ Prostě jde to i jinak.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je veraschmidova. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

5 × one =