JAK BÁRA ŽÁDALA O RUKU

JAK BÁRA ŽÁDALA O RUKU

Když člověk sedí pětadvacet let na vozíku, dřív, nebo později začne mít problémy se zády. V Bářině případu tyto bolesti začaly velice brzy také z toho důvodu, že její svalstvo bylo čím dál tím slabší a tak páteř nemělo co držet a ona čím dál tím víc trpěla.
Jediné, co jí dokázalo aspoň trochu ulevit, byl její fyzioterapeut a jeho metody. Jeho velké silné ruce dokázaly přesně najít bolavé místo a tvrdě, nekompromisně ho zlikvidovat. Měl na to svoje metody, hmaty, chvaty, které ale vždy spolehlivě zabraly.
Ke všemu měl zvláštní smysl pro humor, díky kterému se Bára cítila vedle něho jako mladá dívenka i navzdory tomu, že byla o deset let starší než on. Vždy ji nachytal. Pokaždé mu slibovala, že příště už na ty jeho vtípky nenaletí a stejně vždy naletěla.
Dlouho přemýšlela, jak by alespoň jednou jedinkrát nachytala Vítka ona. Přivést ho do rozpaků, do situace, aby nevěděl, na čem je, nevědět, co si má myslet.
Dlouho nevěděla, dlouho na tu chvíli čekala. Až jednou, konečně.
Když jí doktor opět předepsal rehabilitaci, zajela rovnou za Vítkem. Náhodou měl zrovna volno: „Pojďte dál, aspoň si vás vyšetřím a příští týden můžeme rovnou začít.“
Zajela teda se svým invalidním vozíkem blíž. Nahodila ten nejvážnější výraz, jaký se jí podařilo natrénovat, zahleděla se do Vítkových očí a zašeptala: „Já nevím… Vítku… Chtěla bych vás požádat o ruku.“ Jeho velké zelené oči se staly ještě většími a Bára v nich viděla zmatek. Chvíli ho v tom nechala, pak se začala šíleně smát: „Vítku, no tak! Dostala jsem vás! Já vás žádám o ruku, aby jste mi pomohl s přesunem. Dobrý vtip, ne?“
Nic. Jeho velké oči na ni překvapeně hleděly.
„Co je? Urazila jsem vás?“
„Ne, to ne. Jenom nevím, jak vám to říct.“ Chvíli hledal ta správná slova. „Já jsem člověk konzervativní a jako takový zastávám názor, že o ruku žádá vždy muž!“
Teď ona na něho hleděla jako blázen. S otevřenou pusou a nevěděla, co si má myslet. Chvíli ji tak nechal, než se začal smát tak nakažlivě, že Bára ten záchvat smíchu dostala taky.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je veraschmidova. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

18 − 12 =