Deprese

Pomalu kráčela ztichlou ulicí. Špičkou boty nabírala spadané listí. Bylo krásně barevné – žluté, červené, zelené, hnědé… Jí ale připadaly všechny listy úplně stejné – šedivé, smutné, škaredé. Neviděla a ani nechtěla vidět jejich krásu. Viděla jenom smutek těch spadaných listů, jejich samotu po pádu ze stromu. Strom se jich zbavil. Strom je nechtěl.
Poprchalo. Kapky deště se mísily se slzami na její tváři. Ani sama nevěděla, proč pláče.
Studený vítr pronikal až do morku kosti, ona přesto šla dál pomalu, zvolna. Nevnímala zimu, nevnímala déšť. Všechno okolo bylo úplně stejné jako uvnitř její duše – šedivé, studené, vlhké a smutné. Nekonečně smutné.
Listopad. Kdo vymyslel tak příznačný název? Možná by ale byl ještě výstižnější „smutný listopad“, nebo „uplakaný listopad“, nebo ještě lépe „depresivní listopad“.
Deprese ji provázely životem už mnoho let, od smrti matky. Najednou zůstala úplně sama. Sama na celém světě plném lidí. Sama uprostřed lidí. Otec je opustil ještě před jejím narozením, neznala ho. Měla ještě sestru, ta se ale brzy provdala a odjela do Ameriky. Pokud ještě žila matka, sestra se jednou za rok přijela na pár dní za nimi podívat. Po matčině smrti už jen posílala pohled k vánocům. P.S.: „Příští rok určitě přijedu, letos to nestihnu.“
Zpočátku, po matčině smrti, ji všichni utěšovali: „to přejde“, „to chce čas“, „dostaneš se z toho“. Nedostala se. Ani za těch několik let. Naopak. Měla pocit, že deprese se zhoršují, že by nejraději vůbec nevylézala z postele, že by tam dokázala proplakat a proležet zachumlaná celé dni. Ale musela, ač strašně nerada, do práce. Tam se s ní, naštěstí, nikdo nebavil, všichni se jí vyhýbali. Byla ráda, když ji přeložili dozadu, k mašině v samém rohu místnosti, kde ani pořádně nezasvítilo slunce. Nikdo tam nechtěl, nikdo tam nechodil. Jen ona. Stála u stroje osm hodin, nikoho za tu dobu neviděla, nikoho neslyšela. Jen starou velkou mašinu, jak dělá neustále monotónně tu-du, tu-du, tu-du…
A tak ani nevěděla, že k nim nastoupil nový vedoucí. Až do chvíle, kdy se objevil vedle ní.
„Zítra tady končíte,“ řekl jí zčista jasna. Na jedné straně byla ráda, už se viděla jak celé dni leží v posteli a pláče. Na straně druhé si uvědomovala, že její chabé úspory moc dlouho nevydrží.
„Nastoupíte ke mně nahoru, jako moje sekretářka.“
Zalapala po dechu: „Já? Proč já? Já se na to nehodím.“
Vedoucí mávl rukou a odešel.

Ráno teda vyšla nahoru do patra, kde byly kanceláře. Všude bylo plno světla, květin, čerstvého vzduchu. Byla na rozpacích, když se otevřely dveře a mladý vedoucí na ni mávl rukou:
„To je fajn, že jste už tady. Udělejte mi kafe a přineste sklenku s vodou. A pak zkontrolujte vzkazy na záznamníku a zapněte fax.“
Než se stihla cokoliv zeptat byl pryč.
„Nakrmit! Nakrmit!“ Ozvalo se jí za zády. „Vodu! Vodu!“ Velký papoušek se vehementně domáhal svého.
Nevěděla, co dřív.
„Kávu! Fax!“ Radil jí papoušek, jakoby četl její myšlenky.
„Nakrmit! Vodu!“ Popoháněl ji. „Vzkazy!“
Zastavila se až v poledne.
„Pojďte na oběd,“ vyzval ji vedoucí.
„Ne!“ Zařval ji za zády papoušek. „Tady! Se mnou! Nakrmit!“ Zasmála se. To zvíře bylo evidentně rádo, že je tam někdo s ním.
„Po kolika letech jste se teď poprvé zasmála?“ Zeptal se jí vedoucí.
Zarazila se: „Jak…?“
Mávl rukou: „Poznám deprese zdaleka. Vím toho o nich víc, než si myslíte.“
„Taky! Taky!“ Opět se ozval papoušek.
Tentokrát se zasmála pořádně nahlas.
„No vidíte, že se s těmi depresemi dá něco dělat. Stačilo k tomu pár hodin tady s ředitelem – papouškem“
Překvapeně se na něho podívala. Chtěla se ho zeptat, jak věděl o jejich depresích. Pohybem ruky ji zastavil: „Pst! Ten papouch je kouzelný a jakmile zase začnete o depresích mluvit, bude se zlobit a krutě se vám pomstí.“
„Nakrmit! Vodu! Pohyb! Telefon! Fax! Vzkazy!“
„No vidíte a to jste na deprese jen pomyslela a už vás honí. Tušíte, jaký krutý život vás čeká, pokud se k nim vrátíte?“

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je veraschmidova. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

10 + 20 =