ROZDÍLY GENERAČNÍ

Normálně si vůbec nepřipadám stará, někdy mám (řečeno slovy jiných) „ztřeštěné nápady“, když ale poslouchám některé asistenty (mladé lidi, kteří nám pomáhají), mám pocit, že jsem jejich babička.
„Proč vlastně nejezdíš na nákupy autem?“ Zeptal se mě Michal, už skoro třicetiletý asistent.
„Auto máte, já tě přece odvezu a můžeš v poklidu navštívit i dva obchody, klidně tam strávit i čtyři hodiny, mně to vadit nebude.“
To věřím, Michal byl dobrý asistent a nejvíc ze všeho ho bavilo jezdit autem, trávit v obchodech všechen volný čas a potom ještě vařit a jíst.
„To máš tak,“ začala jsem vysvětlovat. „Naše auto žere ve městě klidně 13 litrů, litr benzinu V-Power, co kupujeme stojí 40 korun. Obchodní centrum jedno je vzdáleno skoro čtyři kilometry, druhé pět. Cesta tam a zpět 50 korun. Když nám to zabere jenom dvě hodiny cesta i nákup, i vybalení doma, to je dalších sto osmdesát až dvě stě třicet korun pro tebe za asistenci. To se mi ten nákup hezky prodraží, nemyslíš?“
Michal se na mě nevěřícně podíval: „To jsi řekla vážně?“
Přikývla jsem.
„Vy, vozíčkáři, jste strašní! Všechno přepočítáváte na koruny! Na co to auto potom máte?“
„My s ním jezdíme tam, kde nás nedovezou autobusy, nebo když potřebujeme do jiného města, já na kurz, manžel na závody, nebo na soustředění.“
„No i tak,“ trval na svém Michal. Pak se na chvíli zamyslel, než vynesl onu památnou větu: „No jo, vy jste jiná generace. Vy neumíte žít!“

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je veraschmidova. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

six + 13 =