OPĚT CHCI BÝT MOTÝLEM

Transová meditace – ležíte pohodlně na zemi, oči zavřené a vaše uvolnění se čím dál víc prohlubuje.
Za rytmického zvuku bubnu se pomalu, ale jistě, propadám někam, ani nevím kam. A v té chvíli je to úplně jedno. Možná je to spánek, napadlo mě. Ne, není to spánek, všechno slyším, všechno vnímám, ale jde to jaksi mimo mě, netýká se mě to. V tu chvíli se mě nic netýká. Ani to tělo, které leží tam dolu na zemi a já se pomalu vznáším nad ním.. Týká se mě akorát ta krásná volnost, svoboda… Nádhera. Nemám tělo, nic mě nebolí, nic mě netíží, nic mě netlačí k zemi. Absolutní volnost, absolutní svoboda. Mohu létat. Létám!
Vždy jsem se bála létání, ale tohle je úplně jiné.
Je to krása, je to nádhera. Vznáším se nad svým tělem, letím k oblakům, létám ke slunci, létám kam chci. Je krásný den, obloha jasná, čistá, všechno je krásné. Stoupám výš a výš. Vzhůru do oblak, vzhůru k slunci, ke svobodě, k volnosti, dokonalosti… Žádné omezení ochrnutým tělem, žádné omezení neustálou bolestí. Jen svoboda, volnost, dokonalost.
„Jak je to možné, že létám? Člověk přece nemá křídla.“ Napadlo mě. „ Asi nejsem člověk. Jistě, že nejsem člověk, vždyť jsem nechala tělo ležet tam, na zemi.“
Podívala jsem se bokem – mám křídla. Mám krásná, barevná křídla. Nic hezčího jsem v životě neviděla.
Jsem motýl! Jsem krásný, nádherný motýl!
Naplňuje mě pocit absolutního, nekonečného štěstí.
Absolutní štěstí a volnost – co víc si můžu přát?
Svět je v tu chvíli a z té výšky taky nádherný. A barevný. Tichý, klidný, bez pláču, křiku, bolesti a utrpení. Není tady smutek, zášť a zloba. Jen absolutní volnost a nekonečné štěstí.
Opět chci být motýlem!

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je veraschmidova. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

20 + two =