DLOUHOVĚKOST A CO DÁL

Už dnešní kluci a holky se budou běžně dožívat asi sta let. Potkat na ulici dítě se stane pomalu vzácností. Dětí se rodí čím dál tím méně, starých lidí přibývá.
Každý stárne. Lidé se dožívají stále vyššího věku. Před sto lety jsme žili průměrně 55 let. V dnešní době už žijeme v průměru 79 roků. Naše tělo je prý naprogramováno tak, že by průměrný lidský věk mohl být dokonce 150 roků. Takže vlastně celé lidstvo stárne.
Když jsem před nedávnem četla zprávu, že počet lidí starších 60 let se zvýší z 11 procent v roce 2006 na 22 procent do roku 2050 a v této době bude poprvé více seniorů než dětí do 14 let, trochu mě zamrazilo. Rodí se stále méně dětí a s upadajícím vlivem církví se tato tendence bude nepochybně prohlubovat – Pro mě osobně je to strašná představa. (čím méně dětí bude, tím budou více rozmazlení a sobečtí, už teď si učitelé a často i samotní rodiče s nimi nevědí rady) a představa žití ve společnosti samých starých lidí – taky nic moc.
Stáří se tedy poměrně brzy zvýší až ke stovce, ta se stane běžnou, sedmdesátiletých bude víc než čtrnáctiletých! Z dnešního pohledu se staneme penzijní společností! A abychom to trochu zamaskovali, bude přibývat plastických operací. Nebude myslitelné, aby se lidé odebrali do důchodu v sedmdesáti, protože by ho pak pobírali třicet let; to stát neutáhne. A chodit do důchodu v osmdesáti, v devadesáti! Sice vylepšeni plastikami, přesto staří.
Máme po dlouhověkosti za takovou cenu toužit? Jedna věc je dlouhověkost, druhá kvalita života. Jak budou ti běžně století vypadat? Na vzhled po všech těch plastikách aspoň někteří dobře, možná budou vypadat na padesát, ale poznají vůbec ještě své šedesátileté vnuky a čtyřicetileté pravnučky, dvacetileté prapravnučky? Budou schopni se hýbat, neproměníme se ve svět vyumělkovaných plastik? 
Stále víc (nejen) starých lidí trpí poruchami paměti.  Nejvíce nemocných je Alzheimerem. Dnes tato choroba převládá mezi starými lidmi. Kolem osmdesátého pátého roku trpí Alzheimerovou demencí každý pátý člověk. A ta čísla rostou. Je to děsivé! Hlavním projevem „alzheimera“ je ztráta paměti. Lidí s demencí přibývá, zejména u lidí pětaosmdesátiletých a starších. Nejen, že nepoznávají svoji rodinu, zapomínají kde bydlí, zapomínají zavřít vodu, plyn… zapomínají se umývat, nosí plenky…
Stojí nám taková dlouhověkost za to?
Samozřejmě můžeme namítnout, že když vědci dokážou lidstvo zbavovat infekcí a mrtviček, naučí se časem léčit i množící se poruchy paměti. Jenomže ono není tak úplně jisté, že mozek půjde ovlivnit stejně „snadno“ a rychle jako zbytek těla. S mozkem jsou zjevně mnohem větší potíže. Vždyť pokud by tomu tak nebylo, už dávno by nebylo ani tolik mentálně zaostalých a narušených, tolik lidí s dětskou mozkovou obrnou, autizmem, mozkovou dysfunkcí, poruchami paměti…
A lidská duše? Kolik lidí trpí depresemi a jinými poruchami osobnosti.
V okolí přibývá domovů důchodců a já potkávám několik velmi starých lidí, kteří často říkají věty jako „už jsem tu moc dlouho“ nebo „už mě to tu nebaví“.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je veraschmidova. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

13 − 11 =