DOBRÉ SKUTKY SE MAJÍ KONAT ASPOŇ O VÁNOCÍCH

Když tak sleduji předvánoční shon, blázinec, nakupování, reklamy typu: “co ještě, ještě pod stromeček?“, je mi trochu smutno. Kam se poděl skutečný smysl vánoc? Původně to byly svátky klidu, pohody, radosti… a šlo o to, udělat radost každému, vzpomenout si a potěšit i ty, kteří jsou sami, opuštění, ztraceni ve světě. A hlavně ty.
Teď myslím na děti v domovech, bezdomovce, osamělé staré lidi, pejsky v útulcích (i to jsou živí tvorové, člověk je domestifikoval, připoutal k sobě a navíc jsou lidi milující) …
Naštěstí, už se pomalu a jistě stává zvykem vzpomenout si aspoň jedním dárkem na některé z dítek z dětských domovů a to je moc dobře. Pořádají se akce, kde můžete koupit dárek pro děti z domova a na příslušném místě ho odevzdat.
Ale vzpomene si někdo i na osamocené babičky a dědečky sedící někde za oknem v domovech důchodců, nebo úplně sami doma? Teď nemyslím na penziony s mobilními starými lidmi, s programem a sváteční večeří. Myslím na ty druhé – osamělé, opuštěné, na které i vlastní rodina zapomněla. Co tak udělat jim radost nějakou drobností, maličkostí, přáníčkem?
Představte si, jak by se rozzářily jejich staré smutné oči, že si přece jen někdo na ně vzpomněl.
Nebo věnovat některému z bezdomovců čepku, šál, rukavice (a vůbec nemusí být nové). Vždyť zima je krutá a teprve začíná.
O tom vánoce přece jsou, to je pravý smysl vánoc – vzpomenout si a potěšit druhé (nejen rodinu).
A co pejsci v útulcích? Taky potřebují naši pomoc. A jsou tak sami. Tak proč neudělat dobrý skutek a nedarovat jim aspoň teplou deku, nebo hračku (a opět – vůbec nemusí být nové), nebo balíček piškotů, či žvýkacích tyčinek.
Umíte si představit, kolik radosti byste komukoliv z nich udělali? Aspoň o vánocích.
Pravda, nejkrásnějším dárkem pro všechny zmiňované by byl láskyplný domov. Ale každého z nich i maličkost, drobnost potěší. Ale nejvíc to, že si na ně někdo vzpomněl.
A nemusí to být vždy hmotný dárek. Velkou radost udělá něco, čeho máme všichni na rozdávání a nic nás to nestojí – úsměv, pár milých slov, pohlazení. To přece potěší úplně každého a nestojí nás to vůbec nic.
Co tak být k sobě a k druhým milejší, vlídnější, ohleduplnější, pozornější? A potěšit je aspoň o vánocích.

Příspěvek byl publikován v rubrice Glosy a jeho autorem je veraschmidova. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

twenty + six =