PROČ ČOKLBAR (psí bar)

Naproti obchodu, kam nejčastěji jezdíme s mým pejskem nakupovat, stával bar – Joker bar. Nikdy jsem tam nebyla, proč taky?
Až po novém roce, to když zase jednou Kubíček (můj pejsek) nabral opačný směr a vydal se prozkoumávat okolí.
Přijela jsem z procházky sama, hlavu plnou starostí, kde teď mám pejska hledat a ještě k tomu v zimě, když můžu na každém kousku zapadnout a uvíznout i s vozíkem v závěji.
Sotva jsem se doma vyzula, už zvonil telefon.
„Máte pejska?“
Vzdychla jsem si: „Ano mám, pouze teď netuším kde, ztratil se,“ přiznala jsem se.
„Jestli se jmenuje Kubik, tak buďte v klidu,“ ozvalo se na druhé straně drátu. „Je tady u nás, v Joker baru.“
Pejsek měl na obojku známku se jménem a mým telefonním číslem.
Po chvíli mi ho dva mladí kluci přivedli se vzkazem, že se tam máme někdy i s pejskem stavit.
Osobně jsem na návštěvu baru moc chuti neměla, můj pejsek byl ale názoru úplně opačného. Při nejbližší cestě do obchodu zahnul do Joker baru. Slečna ho viděla a hned nám otevřela dveře:
„Ahoj Kubíčku. Přišel ses na nás podívat?“ A hned vytáhla misku s vodou a obložené chlebíčky.
Když viděla můj překvapený pohled, začala vysvětlovat:
„Viděla jsem ho, jak stojí uzimený za dveřmi. Pustila jsem ho dovnitř a on po chvíli začal nasávat vůně. Tak mi došlo, že má asi hlad a obložených chlebíčků nám po Silvestru pár zbylo. Chutnali mu.“
Kdykoliv jsme jeli potom s pejskem do obchodu, chtěl zahnout do Joker baru.
Když jsem tento příběh vyprávěla kamarádům, automaticky přejmenovali Joker bar na Čoklbar a po vzoru mého pejska tam začali jezdit aspoň na kávu a na chlebíčky.

Příspěvek byl publikován v rubrice O psech, Povídky a jeho autorem je veraschmidova. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

sixteen − 15 =