NEZVLÁDLA JSEM TO

Nikdy jsem o sebevraždě nepřemýšlela. Jsem totiž silně věřící a jako taková sebevraždy neuznávám. Ani jsem ty lidi, co nad nimi vážně přemýšlí, nechápala.
Až dnes.
Možná pod vlivem toho, co jsem v posledním čase zažila a prožila.
Seděla jsem v kuchyni na zemi a přemýšlela nad tím, co se stalo a proč a kolik viny na tom všem nesu já. Patřím totiž k těm, kteří tvrdí, že vina nikdy není záležitostí pouze jednoho, pokaždé na ní má svůj díl i ten druhý, že vina je vždy na obou stranách. Akorát možná na straně jedné trochu větší, na straně druhé trochu menší, ale vždy je na obou.
Tak jsem seděla v kuchyni na zemi a najednou jsem si všimla, že mám v ruce nůž, pevně ho svírám v dlani a bodám se do nohy. Chvíli jsem na celou tu scénu tupě zírala, než mi došlo, že to bolí.
Taky jsem si uvědomila, že ta bolest není tak velká, jako bolest mé zraněné dušičky.
A v tu chvíli mě to napadlo. Poprvé v životě mě něco takového napadlo. Jaké by to bylo, kdybych si tím ostrým nožem přejela po zápěstí? Bolelo by to? Určitě ne. Možná trošku, ale ne moc, určitě ne. Co by bylo potom? Vyřešily by se moje problémy? Možná. A možná nevyřešily, ale skončily by. To je mnohem lepší. Jen by mě nesměl nikdo najít. Teda aspoň hodně dlouho ne.
Najednou jsem ucítila, že se na mě někdo kouká. Překvapeně jsem zvedla zrak. Kdo? Jsem přece sama doma! Omyl. Kousek přede mnou stál můj pejsek a strašně smutně na mě hleděl. Jeho pohled říkal: „co to děláš? A co já? Na mě jsi zapomněla?“ Do očí se mi tlačily slzy. Položila jsem nůž na linku a už jsem se slzám nebránila. Bylo mi líto ztraceného vztahu, bylo mi líto vystrašeného pejska … Slzy tekly a tekly a očišťovaly moji duši, smývaly moji bolest …

Příspěvek byl publikován v rubrice Povídky, Ze života a jeho autorem je veraschmidova. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

two × 3 =