ZIMNÍ PŘÍBĚH

Ilona stála v řadě na vlek, když vedle ní zajelo monoski. Zvědavě si ho prohlížela.
„Co čumíš?“ Zařval na ni mladý muž. „To jsi nikdy neviděla monoski? Nebo si i ty myslíš, že vozíčkář má sedět doma?“
„Omlouvám se,“ zakoktala. „Ne, monoski jsem nikdy naživo neviděla.“
Mladý muž sedící v monoski si pohrdlivě prohlédl její výstroj: „No zase jedna namachrovaná slečinka se stotisícovou výstrojí.“
Ilona chvíli zaváhala, jestli zareagovat a jak. Stejně jí už ale přijela poma, tak jen mávla rukou a odjela. Nahoře si nasadila brýle a přejela k dalšímu vleku, který ji vyvezl na mnohem náročnější sjezdovku.
V čase oběda opět sjela dolů k chatě, že si dá kafe a pár sušenek. Na ranní incident si vzpomněla, až uslyšela za sebou hlas: „Můžu vás poprosit?“
Otočila se. Monoski a mladý muž.
„Jistě,“ odpověděla. „Co potřebujete?“
„Mohla byste mi přinést jednu kávu?“
Usmála se: „Taky si jdu. A co k ní?“
Překvapeně se na ni podíval.
„No, ke kávě se hodí něco sladkého, ne? Tatranka, sušenka…“
Zavrtěl hlavou.
„Kam vám to mám postavit?“ Zeptala se ho po návratu. „Sem,“ ukázal rukou. „Děkuji,“ zakoktal ještě.
Vytáhla z kapsy balíček sušenek: „Dejte si se mnou.“
Zaváhal: „Vy se nezlobíte? Ráno jsem na vás byl hodně zlý.“
Mávla rukou: „Asi jste měl důvod.“
Přikývl: „A teď se omlouvám. Myslel jsem si, že jste jedna z těch paniček se stotisícovou výbavou, které ani neumí stát na lyžích.“ Na chvíli se odmlčel. „Vy ale jezdíte na černých, těch nejnáročnějších sjezdovkách a sledovat vaši jízdu, to je zážitek, nádhera.“
Ilona se zarazila: „Vy jste mě sledoval?“
„Omlouvám se,“ zakoktal. „Ale jela jste přede mnou.“
„Taky jezdíte černou?“ Podivila se.
„A proč ne?“ Zeptal se dotčeně.
„Nechtěla jsem se vás zase dotknout. Jenom …“ chvíli hledala ta správná slova. „Já když spadnu, zvednu se. A vy?“
Namísto odpovědi se jí otočil zády a odjel.

Večer na hotelu si řekla, že si zajde do baru na kafe.
„Můžu vás pozvat na dvě deci?“ Ozvalo se jí za zády.
Otočila se. Starý známý ze svahu – mladý muž na vozíku.
„Vy už se se mnou zase bavíte?“ Zeptala se uštěpačně.
„Já vím, máte plné právo se zlobit, ale ráno jsem si při přesunu z postele na vozík celkem hodně narazil kostrč a nemohl jsem vylézt zpět na vozík …. a … ty pocity bezmoci a vlastní ubohosti jsou strašné.“
„Proč vlastní ubohosti?“ Skočila mu do řeči. „Proč se tak podceňujete? Vždyť toho tolik zvládáte sám. Jste dobrý.“
Zarazil se: „Myslíte?“ Potom ale mávl rukou: „To se vám zdá. Anebo to říkáte jen tak.“
„Ani se mi to nezdá a nejsem z těch, kdo jiným pochlebují, jenom aby se zalíbili. Prostě mám ten pocit.“ Na chvíli se zamyslela: „Kolik zdravých lidí třeba vůbec neumí lyžovat a vy? Uvázaný v takové skořepince tady lítáte po svahu jako ďas.“
„No jo, ale někdo mi musí občas pomoct.“
„A co?“ Opět mu skočila do řeči. „Pokud nebudete na lidi vrčet a štěkat – každý vám rád pomůže.“ Na chvíli se odmlčela, než potichu dodala: „Nebo aspoň skoro každý.“
„Vy taky?“ Zeptal se.
„Jistě,“ přikývla. „Stačí říct. Myšlenky číst neumím a ani netuším, co všechno zvládáte sám.“ Na chvíli se zamyslela: „Tady jste sám?“
Přikývl.
„Tak si vezměte moje číslo a můžete mi kdykoliv zavolat. Ráda vám pomůžu.“
Zaváhal: „I v noci?“
Teď zaváhala Ilona. Netušila, co to mělo znamenat. Všiml si její rozpaky: „Ne, počkejte,“ snažil se vše uvést na správnou míru. „Občas se mi povede v noci spadnout z postele. Ale to vždycky nakonec nějak zvládnu. A když ne,“ zasmál se: „stáhnu na sebe deku, prospím se na zemi a ráno pokus opakuji, až nakonec na ten vozík vylezu.“
Chvíli na něho nevěřícně hleděla: „To jako fakt občas spíte na zemi?“
„Co mi zbývá? V noci, po celém náročném dni už moc síly nemám a než se vyčerpat úplně, tak se prospím na zemi, načerpám nových sil a ráno už to jde.“
„Tak to mi klidně zavolejte i v noci,“ podala mu lístek s telefonním číslem a odešla.
Chvíli za ní nevěřícně hleděl. „Ona by snad byla schopná fakt mi v noci přijít pomoct,“ zamumlal si pro sebe. „Vypadala jako nějaká namachrovaná slečinka a ona je to víla. Zimní víla.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Povídky, Ze života a jeho autorem je veraschmidova. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

four × 1 =