A POLÍBÍM MATIČKU ZEMI

Několik let jsem jezdívala pravidelně do lázní, nebo do rehabilitačních ústavů, protože můj neurolog moc dobře věděl, že pokud budu cvičit, bude vše vcelku dobré, jak ale cvičit přestanu, půjde to se mnou dolu vodou. Člověk na vozíku prostě cvičit musí a sám doma, i když se snaží sebevíc, všechno nezvládne, nebo přesněji řečeno – já toho moc nezvládnu.
Pak se ale změnily časy, vyhlášky, předpisy a já najednou nárok na lázně neměla. Nikoho nezajímalo, že sedím na vozíku, hlavní bylo, že moje nezvyklá diagnóza nebyla mezi těmi, co nárok na lázně mají a tím to končilo.
A rehabilitační ústavy? Ty byly tak plné, že braly pouze některé pacienty, nebo pacienty do deseti let po úrazu. Starší, včetně mě, měli smůlu.
Takže zase nic.
Lůžková rehabilitace pro změnu brala pouze čerstvé stavy.
Ambulantní rehabilitace – jednou, dva krát za týden, celkem osm krát. Díky Pánu Bohu za to, ale cítila jsem, že potřebuji víc, že je to málo.
Nezbylo mi teda nic jiné, než hledat. Na internetu jsem si našla intenzivní kurz zaměřený na procvičení a uvolnění páteře.
Byla jsem tam jediná vozíčkářka, nikomu to ale nevadilo, pokud se budu snažit. I pokoj mi dali hned vedle tělocvičny. Na cvičení jsem chodila dřív, abych se stihla připravit, přesunout, z cvičení jsem odcházela jako poslední, no vše se to s pomocí asistenta dalo. I když mě to stálo hodně sil a veškerý čas mezi přednáškami, cvičením a masážemi jsem prospala zmožená únavou.
Říká se, že na třetí den přichází krize. Přišla. Jenže polovina lidí na tomto kurzu mě chválila, jak se snažím a druhá polovina mi radila, že si mám jít odpočinout, že jsem přece jenom postižená a nemůžu jim stačit a nemám se snažit i přes únavu něco si dokazovat. Unavená jsem byla už strašně, ale bylo mi trapné to přiznat. A tak jsem se snažila, cvičila, funěla a najednou ucítila, že je zle – slaboučké tělíčko řeklo „konec“ a já přistála nosem na zemi. Vedoucí ke mně přiskočil a zvedl mě zpět na vozík: „Co je?“
„Jak co je?“ Řekla jsem hrdě. „Řekl jsi, že jdeme cvičit pozdrav slunci, kdo zvládne. Já ne, tak jsem aspoň chtěla políbit matičku zemi.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Glosy a jeho autorem je veraschmidova. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

20 + 15 =