ZIMNÍ DEPRESE

Hodně lidí má z blížící se zimy a z nadcházejícího nového roku depresi. A Marta k nim patřila taky. Ani sama přesně nevěděla proč. Děsilo ji, že už zase bude o rok starší. Bála se přibývajících zdravotních problémů, nemocí a neduhů. Vždyť jako vozíčkářka jich měla i tak víc než dost a kdyby přibyly další… nechtěla to ani domýšlet dál, ale černé chmury ji trápily noc co noc.
Také ji děsil strach z blížící se smrti. Věděla sice, že je to zcela zbytečná obava, protože čas bude letět stejně, jestli na to bude myslet, nebo nikoliv, jestli se tím bude trápit, nebo nikoliv. Ale nemohla si pomoct. Bála se smrti, bála se toho, že se probere v hrobě zakopaná dva metry pod zemí, nebo zamčená v ledničce v márnici. Tyhle a podobné myšlenky ji trápily každý podzim, každou zimu.
Také samota ji tížila čím dál, tím víc. Samota a vzpomínky.
Zajela se svým vozíkem k oknu a zahleděla se ven. Celou noc sněžilo a všude bylo krásně bílo. Nádherný, čistý, bílý sníh. Sníh, který kdysi tak milovala. Na lyžích trávila každý víkend, každou volnou chvíli. Na poslední lyžovačce, těsně před úrazem, byla s Michalem, se kterým neustále závodili, kdo bude rychlejší, kdo bude lepší. S Michalem, který se neustále snažil dostat ji do postele.
Na první lyžovačce po úraze byla s Alešem, nejlepším lyžařským instruktorem pro monoski. Ten se jí snažil pomáhat, dostat ji co nejrychleji a nejbezpečněji z kopce dolu a zas nahoru a zas dolu. Jezdili sjezd i slalom, rychle, divoce, skoro jako kdysi. A hlavně ji nechtěl dostat do postele, ale mezi lidi. Byla mu za to moc vděčná.
Jenže Aleš se oženil a ona zůstala sama. Sama se svým vozíkem, sama se svou depresí. Dlouhé zimní večery, nemožnost jezdit po venku kvůli sněhu. Nechápala, jak to někteří vozíčkáři zvládají. Ona vždy hned po výjezdu z domu zapadla a nezbylo jí, než sedět a čekat, kdo ji vysvobodí. A tak raději seděla doma a čekala na jaro.
I teď. Jen tak seděla a čekala na jaro. Chvíli bezmyšlenkovitě sledovala děti odvedle, jak se válí v hromadách sněhu. Potom si vzpomněla na články o reinkarnaci. Zamyslela se, jestli může být pravda, co četla. V takovém případě by se měla smířit s tím, že je na vozíku a že je sama. Měla by se přestat stresovat a brát věci takové, jaké jsou. Měla by – to se lehko řekne. Ale jen tomu, kdo nikdy netrpěl depresí ze samoty a z opuštěnosti.
Jen tak, z dlouhé chvíle, si zapnula televizi a bezmyšlenkovitě přecvakávala programy. Byl tam pořad o lidech s ALS (amyotrofickou laterální sklerózou), o tom, jak jim postupně odumírají všechny svaly, ale mozek pracuje pořád úplně normálně a oni tudíž každý den sledují, jak jim tělo pomalu postupně umírá.
Po zádech jí přešel mráz a do očí se jí tlačily slzy lítosti a najednou si uvědomila, jaké má obrovské štěstí proti nim ona, která pouze ochrnula po úrazu. Najednou si uvědomila, že nemá právo tady fňukat, litovat se a utápět se v depresích. Uvědomila si, že ať je důvod toho, že sedí sama v prázdném bytě na invalidním vozíku jakýkoliv, musí se začít brát takovou, jaká je.
Jenže jak a kde začít? Zamyslela se.
Najednou jí to došlo – vánoce! Nejpříhodnější čas! Poprosila sousedku, aby jí koupila láhev nějakého kvalitního vína, pár chlebíčků a belgické pralinky. Hezky se oblekla, učesala, namalovala, podívala se do zrcadla a sama sobě vyčinila:
„Ze Silvestra a z nového roku mít depresi, potom stres, případně další depresi! Jsi normální?! K čemu to je? Vždyť určitě bude zase líp a nejpozději na jaře! Třeba proto, že tomu věřím a že to chci, třeba proto, že zase vyjde slunce, začne hřát a bude teplo! Nebo také proto, že zase potkám nějaké zajímavé lidi, zase něco hezkého prožiji třeba jenom proto, že chci a že tomu věřím.“ Potom se sama na sebe usmála a dodala: „A budu se víc usmívat a víc milovat! Všechno a všechny“
Na chvíli se zamyslela: „Už jenom kvůli všem těm opravdu trpícím lidem bych měla!“

Příspěvek byl publikován v rubrice Povídky, Ze života a jeho autorem je veraschmidova. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

one × 3 =