Můj život s v(V)ozíčkářem

Potom prý na velikosti nezáleží. Záleží, protože kdyby byl s malým „v“ mohla bych za toho vozíčkáře, který byl nedílnou součástí mého života, brát sebe. Takový život by byl:
Krásný – svištění ze svahu, slalom na monoski s nejlepším lyžařským asistentem skoro jako
za zdrava, válení se ve sněhu, ale i balet na vozíku – krásná hudba, krásná choreografie, krásné kostýmy, potlesk ve stoje, kytice, úspěch – co víc si přát?
veselý – když mě řidič autobusu nevzal jen proto, že pršelo, když mi pani nadávala, že jezdím
autobusem, když mám vozík, když na mě černí zakuklenci mířili samopaly jen
proto, že jsem chtěla jít na neurologii zadním vchodem, zapadlá a skoro umrzlá v
závěji, vozíčkářské WC, ke kterému vede 8 schodů a mnoho dalších veselých
příběhů, které dnes a denně zažívá spousta vozíčkářů
Kdybych za toho vozíčkáře v mém životě brala manžela, byl by to román z červené knihovny, nebo také jedním slovem „Itálie“
A konečně můj život s Vozíčkářem s velkým „V“ – začal hodně dávno, už ani nevím. Začal, jak jsem skončila s Elánem (ale ne s tou skupinou, ta láska pokračuje i dnes).
Ale co vím – můj život s Vozíčkářem byl hezký (strávili jsme spolu hodně hodin v parku, ale i v soukromí, u kávy, u vínka jen my dva).
Byl to i život veselý a zajímavý (to když mi pomohl v seznámení se s paní spisovatelkou Irenou Fuchsovou).
Ale pozor ten náš společný život s Vozíčkářem byl i plodný!
Také mě seznámil se spoustou nových přátel. Ale abych ho jenom nechválila, musím říct, že mi něco i vzal – lenost a pohodlnost a spoustu času, který jsem mohla krásně prolenošit.
Tak teď nevím – mám být z jeho konce smutná, nebo veselá? Myslím, že ani jedno, ani druhé. Protože řečeno slovy klasika – něco musí skončit, aby něco jiné mohlo začít.

Příspěvek byl publikován v rubrice Glosy a jeho autorem je veraschmidova. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

4 × one =