SE SPISOVATELKOU V LÁZNÍCH

Když jsem v roce 1990 přijela do lázní Dubí, pan recepční se podíval do mých papírů, potom na mě a udiveně se zeptal: „Vy jste ta Vacová co píše do časopisu Elánu?“ Teď jsem byla překvapená já. Přikývla jsem. Starší pán se zohnul a zpod pultu vytáhl snad všechna vydání Elánu za posledních deset let: „Mám je tady,“ poklepal na stoh časopisů. „Všechny. Miluji vaše fejetony a povídky.“ Usmála jsem se. Potěšilo mě to a zlepšilo náladu. Po dlouhé cestě jsem byla neuvěřitelně unavená a bolely mě nohy.
„Paní spisovatelko!“ Zavolal na někoho u výtahu. „Pojďte sem, máte tady skoro kolegyni.“ Měla jsem chuť mu něco říct o tom, ať si nedělá srandu, no když jsem se otočila a uviděla
vysokou štíhlou ženu, naprázdno jsem polkla.
„Znáte pani spisovatelku?“ Zeptal se mě. Kdo by ji neznal! Paní Irenu Fuchsovou!
„To je autorka těch povídek, jak jsem vám říkal.“ Začal jí vysvětlovat. On jí a o mě!
Tak teď už jsem neměla co polknout.
„Ahoj Věru,“ usmála se na mě a já málem spadla z vozíku. To musí být sen – napadlo mě.
Ještě v šoku jsem přijala nabízenou ruku i tykání.
Strávily jsme spolu krásné, ale hlavně veselé tři týdny plné zážitků. Na naše vtípky, srandičky a vzájemné popichování, někteří hleděli dost udiveně a nechápavě. O to víc jsme se my dvě bavily.
Dlouho po návratu z lázní jsme si psaly (telefony ještě nebyly v každé domácnosti a o mobilech se nám tenkrát ani nezdálo). Pak ale přišel nový byt, stěhování, balení a hlavně –
ztrácení věcí. Tu zkušenost má asi každý, že se mu při stěhování ztratí pár věcí. Vždy jsou to ty, které potřebujeme. Když jsem chtěla Ireně napsat, s hrůzou jsem zjistila, že její adresa je v nenávratnu. A tak jsem jen četla její povídky v časopisech, její knihy, vzpomínala a bylo mi smutno za ztracenou přítelkyní.
Jednoho dne mi přišel dopis: „Dobrý den, Věro, jestli jste to vy, co jste byla se mnou v lázních v Dubí, napište mi.“ A adresa. Okamžitě jsem plná radosti odpověděla a vysvětlila celou situaci. Irena mi v dalším dopise vynadala, že mě hledala přes své čtenáře a že když jsem četla její povídky, jestli jsem jí nemohla napsat třeba do některé redakce. Mohla, ale já měla strašný strach, že si na mě nebude pamatovat a takhle jsem měla aspoň krásné vzpomínky na přátelství s paní spisovatelkou. I když jenom v lázních. Vynadala mi plně strašně, ale hlavně, že jsme se znovu našly!
Dnes má paní Fuchsová na svém kontě asi třicet knih, nějaké divadelní hry, je jednou z redaktorek pořadu „Dobré ráno Česko“, které se vysílá každou neděli ráno na ČR2. Ale díky internetu a mailům o sobě víme, píšeme si, díky mobilům se občas i slyšíme a vždy jednou za rok se vidíme v lázních Klímkovice, kam ona jezdí na přeléčení a my s manželem máme tu výsadu, že jsme jediná návštěva, kterou tam přijme.

1 komentář u „SE SPISOVATELKOU V LÁZNÍCH

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

one × four =