TAK TO BY SE PATOLOGOVI STÁT NEMĚLO

„Začni, já si jenom vyřídím jeden telefonát.“
Mirek, mladší patolog, přikývl a vešel do pitevny sám. Nebylo na tom nic zvláštního, občas si takto se starším kolegou vypomáhali.
Zavřel teda za sebou dveře, natáhl si rukavice a vzal do ruky skalpel.
Než stihl udělat první řez, podíval se na mladou dívku na stole. „Tak mladá, kolik jí asi bylo let?“ Napadlo ho. „Sedmnáct? Jestli vůbec.“ Ještě jednou se na ni podíval. V tu chvíli se mu zježili vlasy. Dívka měla otevřené oči a dívala se na něho.
„Br, to jsem se lekl!“ Přejel jí rukou po tváři a oči zase zavřel. I když už dávno neměl strach
z mrtvých, přece jenom to nebylo nic příjemného Raději přešel na druhou stranu stolu, kdyby se jí náhodou znovu otevřely oči.
„Taková blbost,“ řekl si sám pro sebe a opět vzal do ruky skalpel. Přiložil ho na tělo. Než ale stihl udělat první řez, něco ho přinutilo znovu se jí podívat do tváře. Tentokrát se mu nejen postavily vlasy hrůzou, ale ho i polil studený pot. Mrtvá měla opět otevřené oči a i když stál na opačné straně stolu, opět se dívala na něho.
To už Mirek nevydržel. Hodil skalpel a na stůl utekl ven.
Ve dveřích se málem srazil se starším kolegou:
„Co je, Mirku?“
Odpovědi se ale nedočkal, natáhl si teda rukavice a přistoupil ke stolu.
„Aha, mrtvé se otevřely oči,“ řekl sám pro sebe. Přejel jí rukou po tváři, oči zavřel a opět vzal do ruky skalpel. „Taková mladá,“ ještě jednou se na ni podíval. Opět měla otevřené oči a dívala se přímo na něho.
Tentokrát se zhluboka nadechl, přešel na opačnou stranu stolu a řekl si, že už se na tu
krásnou mladinkou tvář nepodívá.
Chvíli zápasil sám se sebou, ale nevydržel. Nakonec přece jenom zvedl zrak. Oči mrtvé byly opět otevřeny a i když stál na opačné straně stolu, opět hleděly přímo na něho.
To už bylo i na starého, zkušeného patologa moc. Odložil skalpel na stůl a rychle vyšel z pitevny. Na chodbě otevřel malou bílou skříňku s červeným křížem, vytáhl z ní láhev a udělal velký lok. Poté ji zavřel, vrátil zpět a zahleděl se na dveře pitevny. Po zádech mu přeběhl mráz. Opět láhev vytáhl a udělal ještě dva loky.
„Fuj,“ řekl a ani sám nevěděl, jestli to patřilo obsahu láhve, nebo zážitku z pitevny.
„Ale, ale!“ Ozvalo se mu za zády. „Taky povolily nervy?“ Zeptal se ho Mirek, mladší kolega. „Kdo to teď udělá?“ A rychle si hned odpověděl: „Já teda určitě ne! Za nic na světě.“
Opět zavládlo ticho. Přerušilo ho nesmělé zaklepání na dveře. Dovnitř vešla dáma, celá v černém: „Jmenuji se Mokrá. Mám tady dceru. Už jste ji…?“ Nedokončila.
Patologové se podívali jeden na druhého: „Ne.“
„To je dobře.“ Žena si oddechla. „Mohu?“ Nečekala na odpověď a sedla si na jedinou židli, která tady stála jakoby čekala na ni a pokračovala:
„Víte, moje dcera jakoby tušila, že zemře. A přitom kromě toho, že seděla na vozíku se vůbec na nic nestěžovala. Jenom mě najednou před pár dny prosila, abych nikdy nedovolila její pitvu. Ani netuším proč, ale poslední přání se má plnit, ne? A od té doby už si nic nepřála, už mě o nic neprosila, nežádala, takže to bylo poslední přání. Nevím proč to tak chtěla. Ale prý bude každého, kdo se jen bude chtít dotknout jejího těla, strašit.“
Patologové se na sebe podívali. Žena si vyložila jejich pohled po svém.
„Já vím, že je to hloupost, ale poslední přání se má splnit, ne?“
Poté vytáhla z tašky láhev koňaku a bílé šaty“
„Kdybyste dovolili, já bych si ji šla zatím obléct.“ Nečekala na odpověď, postavila láhev na stůl a vešla i s bílými šaty do pitevny. Čekali, že za chvíli vyběhne celá zděšená. Když se ale ani po deseti minutách nic takového nepřihodilo, podívali se na sebe a vešli dovnitř.
„Podívejte,“ vyzvala je žena. „Jaká je krásná, moje holčička. A jak se usmívá. Asi byla šťastná v hodině smrti.“
Ani jednomu patologovi to ovšem nepřipadalo, jako úsměv štěstí, spíš jako úsměv vítěze. Když zazvonil budík, Mirek celý vyděšený a zpocený vyskočil z postele a vzpomínal na ten
hrozný sen „Jsi celý zpocený, stalo se něco?“ Zeptala se ho manželka, která se právě probrala.
„Nějak mi není dobře,“ přiznal se Mirek. „Asi dnes raději zůstanu doma.“ Řekl ještě a zalezl
zpět pod peřinu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

fourteen − four =