O psech

PSÍ OČI

Asi každý milovník pejsků zná výraz „psí oči“. Jedná se o pohled, který na vás udělá ta němá tvář, když chce dosáhnout svého. A to většinou ve chvíli, když něco jíte, nebo zrovna chcete odpočívat, relaxovat, nebo dokonce pracovat a ta němá tvář má silnou potřebu si hrát, nebo se mazlit, nebo se jít projít.
Číst dál

PROČ ČOKLBAR (psí bar)

Naproti obchodu, kam nejčastěji jezdíme s mým pejskem nakupovat, stával bar – Joker bar. Nikdy jsem tam nebyla, proč taky?
Až po novém roce, to když zase jednou Kubíček (můj pejsek) nabral opačný směr a vydal se prozkoumávat okolí.
Číst dál

DEKA JAKO SIGNÁL

Jako vozíčkářka musím každý den cvičit, jestli se mi chce, nebo nechce. Jinak bych totiž nebyla vůbec schopná pohybu pro svou ztuhlost na straně jedné a slabost (která nastupuje po pár dnech necvičení) na straně druhé.
To jistě mnozí z vás znají (i když vozík nepotřebují).
Člověk si na to zvykne, nic jiného mu totiž ani nezbývá.
Číst dál

PSÍ JARNÍ PROBLÉMY

Každý pejsek má s příchodem jara velké problémy – nechutenství, neklid, nespavost….Majitelé psů (ne fenek) už ví, o čem mluvím.
Kubíček (můj pejsek) normálně spává tak do půl sedmé, do sedmé. Na jaře ovšem sedí u mé postele a nekompromisně mě hypnotizuje svým uhrančivým pohledem už v pět ráno a trvá na tom, že opravdu strašně nutně potřebuje už teď jít ven. A já mu na to pokaždé skočím.
Venku to ale vypadá pokaždé úplně stejně – lítá sem-tam, nos při zemi a nasává pachy. Když najde značku nějaké právě hárající fenky, není s ním řeč.Číst dál

NAŠE 13. NÁVŠTĚVA NA VETERINĚ

Nejsem pověrčivá, podle mě je 13 šťastné číslo stejně jako každé jiné. Tak mě ani nenapadlo, že by naše třináctá návštěva měla být něčím jiná.
Chodíme s Kubíčkem (mým pejskem) každý druhý měsíc na veterinu na kontrolu se srdíčkem. Pan doktor si ho poslechne, prohmatá klouby, jestli nezadržuje tekutinu, změří teplotu, poté Kubíčka pohladí po hlavě a jdeme domů. Pokaždé stejné. Stejný je i rituál ze strany mého pejska. Má čtyři fáze
Číst dál

ŽERU PSY

Každý rok jezdíme do Brna na výstavu kompenzačních pomůcek. Jako dva vozíčkáři taky každou chvíli nějakou novou pomůcku potřebujeme.
Na výstavě se také vždy zastavíme u stánku Helppes, něco si koupíme, abychom je podpořili a přispěli něčím na výcvik asistenčních psů.
Číst dál

PSÍ HRY A  FRENY

estli někdo tvrdí, že pes sám nepřemýšlí a nevymýšlí, že koná pouze pudově, instinktivně a jak má natrénováno, šeredně se mýlí. Třeba taková Freny – krásná vlčáčice paní Evy.
Pokud zrovna není blato, beru s sebou na návštěvu k paní Evě Kubíčka. Jsou s Freny kamarádi, lítají spolu po zahradě. Nejdřív honí Freny Kubíka a až doběhnou na konec zahrady, Kubík zvolá: „teď já!“ V té chvíli se situace otočí a Kubíček přímo zuřivě honí Freny. Na druhém konci zahrady se situace obrátí – Freny bafne: „teď zas já“ a situace se opět vymění. Tak to chvíli trvá,no Kubíček má velkou nevýhodu – Freny udělá deset skoků a je na druhém konci zahrady, ale on se musí těmi svými nožkami kmitat…a tak se unaví mnohem dřív, padne do trávy a odpočívá, nebo si jde plnit svoji psí povinnost – označit si každý strom a každý keř v zahradě. Jenomže Freny je ženská a tuto psí povinnost nezná a tak hledá, jak upoutat Kubíčkovu pozornost a donutit ho k dalšímu lítání. Vejde do pokoje, lehne si na pelíšek a čeká, až ji pani Eva přestane sledovat. V té chvíli vezme balónek a potichu, pomalu, opatrně a nenápadně se začne plížit kolem zdi ven. Jenomže má, chudera, smůlu… Číst dál

HUGOVY PSÍ HRY

Hugo byl drsnosrstý jezevčík, kterého jsem měla půjčeného na dovolenou, protože byl hodně aktivní. A já jsem v tom čase byla taky. S Hugem jsme se znali jen velmi zběžně, ale neměl problém jít se mnou – miloval změnu: „Dobrá, pojedu na kole na chalupu, aspoň nebudu sama. Tam se může vyběhat a vyřádit, že mu ani síly stačit nebudou“ Zdena, jeho majitelka, se na mě podívala, jako bych utekla z blázince. Nadechla se, pak ale mávla rukou se slovy: „Když myslíš.“
Číst dál

PES CVIČITEL A MASÉR

(1. místo v soutěži „Nejhezčí příběh“ a „Nejoriginálnější hra pro psího parťáka“)

Tento příspěvek moc do psích her nepatří, stejně je to nejčastější naše hra. A oblíbená u obou – jak u mě, tak i Kubíčkova.
Protože jsem bývalá rehabka a nyní už hezkých (???) pár let na vozíku, vím, že musím každý den cvičit. Číst dál

JAK MĚ ZAPŘEL MŮJ VLASTNÍ PES

Můj Kubíček je malý Caperfield a jeho nejmilejší zábavou je vysvlékání se z postroje. Svého koníčka vypracoval do absolutní dokonalosti a mě už ani nepřekvapilo, že tam, kde byl ještě před chvílí uvázaný, visí prázdné vodítko i s postrojem.
A tak jsem, jako obvykle, projela uličky, kudy spolu chodíme, zajela jsem i k obchodům, které spolu navštěvujeme. Nikde nic.
„Zase si asi někde plní svoje psí povinnosti,“ napadlo mě.
Tak jsem pomalu jezdila na svém vozíku sem-tam, volala, pískala.
„Vy hledáte toho malého pejska?“.Číst dál

KTERAK KUBÍČEK O PANICTVÍ PŘIŠEL (a já skoro o nervy)

Jak můj pejsek Kubíček přestával být štěnětem a stával se z něho dospělý psí muž, začínaly ho čím dál tím víc zajímat pachové stopy hárajících fenek. Nakonec se dopracoval až k očichávání zadečků fenek skutečných.Číst dál

CHARLIE

Charlie, celým jménem Charlie von Edinburg, byl krásný malinkatý jorkširský teriér. Nepořídila jsem si ho proto, že jorkšíráci byli právě v módě, ale proto, že jsem chtěla změnu. Po samých velkých psech z útulku, který mi v posledních letech dělali společnost, jsem měla pocit, že je čas na něco malinkého, co budu opatrovat a hlídat já. Třeba i něco čistokrevného, s rodokmenem, nějaké to „von“. Číst dál

VŠICHNI MOJI PEJSCI – ZAPOMENUTÝ ATÍK

Pokaždé, když to jen trochu šlo, snažila jsem se spojit příjemné s užitečným. Ono to užitečné zrovna moc příjemné nebývalo, tak abych si to aspoň trochu zpříjemnila. Tak třeba různé pochůzky, nákupy jsem zrovna moc nemilovala, naopak vycházky s Atíkem patřily k mým oblíbeným. A tak jsem ho brávala skoro všude s sebou. Číst dál

VÝSADNÍ PRÁVO I ZA CENU KRVEPROLITÍ?

Od té doby, co je můj pejsek Kubíček kardiak, museli jsme naše procházky zkrátit. Moc se mu to nelíbilo. Když se ale stalo, že v polovině cesty zůstal stát a pouze se chvěl, zamyslela jsem se. A našla řešení. Aby mu nebylo líto, že čím dál, tím víc chodím ven bez něho, brávala jsem ho i na dále všude s sebou. Číst dál

VŠICHNI MOJI PEJSCI – VOLÁNÍ PŘÍRODY

Dan byl typický městský pejsek panelákový – malý černý pudl, vyčesaný, vystříhaný, prostě frajer z módního psího magazínu. Když jsme ho poprvé vzali do přírody, ven z města, na louku, k lesu, zůstal stát jako opařený. Neměl ani odvahu vystoupit z auta – nechápal, co se to stalo, kde se to octl.Bylo to něco úplně jiné, neznámé, nové. Číst dál

1 komentář u „O psech

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

four + nineteen =