O psech

ŠERINKA

Ona se vlastně jmenovala Šeri, psáno Cheri, ale nikdo jí nikdy neřekl jinak než Šerinka, protože byla až neskutečně hodná a za svoji paničku by i dýchala. To, naštěstí ale nebylo zapotřebí, panička dýchala sama a pomoc potřebovala úplně jinou, protože seděla na invalidním vozíku. Číst dál

SÁRA

„Koupíme si domeček,“ navrhla Dana. Tomáš nadšeně souhlasil: „Vždy jsem toužil žít ve vlastním domečku. Ne velikém. Malém,ale ve vlastním. A s pejskem.“ Teď nadšeně souhlasila Danka. Doma měli vždy pejska, život bez něho si ani nedovedla představit. Číst dál

HRDINA RONY

Rony byl spíš jen „Roneček, malinkatý drobeček“, jak jsme mu všichni říkali, nebo také „kousek čivavy“. O to víc jsme ho však milovali. Naše společné  krátké procházky byly pro něj dlouhé výlety. Moje nemocné nohy mě pomalu, ale jistě přestávaly poslouchat a tak se naše výlety ještě zkrátily, ale jemu to nevadilo vyhovovalo nám to tak oběma. Číst dál

KUBÍČEK A VÁNOCE

Žádný pejskař nezapomene v předvánočním shonu, při kupování dárečků na svého miláčka, na svého pejska. Ten, kdo si myslí, že pejsek z toho stejně nemá rozum, ten se mýlí a asi nikdy nesledoval chování pejska před vánocemi. Nemyslím měsíc před vánocemi, když se uklízí a shání a blbne. Myslím bezprostřední blízkost štědrého večera. Jakmile se u nás v bytě objeví stromeček, Kubíček ho zkontroluje ze všech stran, hlavně zespodu, jestli tam náhodou už něco není, lehne si do jeho blízkosti a hlídá ho. Číst dál

ELA

Ona vlastně nebyla můj pes, ona si mě adoptovala. Ano, ona mě, ne já ji.
Poprvé jsem ji uviděla před obchodem, kde trpělivě a způsobně čekala. Jakmile zaslechla zvuk mého elektrického invalidního vozíku, rozběhla se ke mně a já pochopila, že je to „pomocná tlapka“ a pomáhat vozíčkářům bylo jejím životním posláním. Číst dál

1 komentář u „O psech

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

eleven − four =