O psech

EDY

Edy byla krátkosrstý jezevčík se silně vyvinutým mateřským pudem. I když matkou nikdy nebyla. Možná právě proto. Tedy ne že bych ji v tom bránila, spíš naopak – dohazovala jsem jí ženichy – čistokrevné jezevčíky, nečistokrevné jezevčíky, drsnosrsté, dlouhosrsté, krátkosrsté, dokonce jsem se snížila i k tomu, že jsem jí přivedla i voříška.
Edy chtěla pouze štěňata, ne psa. Odmítala pochopit, že aspoň jednou toho psa potřebuje, že to bez něj opravdu nejde. Číst dál

OBŽIVLÁ PÝCHAVKA

Občas si zajdu do lesa. Někdy na houby, někdy se ale jen tak bezcílně toulám. Koukám po okolí, koukám pod nohy, co kde roste…
Vloni bylo celkem dost pýchavek. Zásadně do nich nekopu. Proč taky – nic mi neudělaly a jsou to taky živí tvorové.
Při jedné takové procházce jsem zrovna přemýšlela nad životem pýchavek, jejich smyslem a tvarem, když tu ta jedna měla hodně divný tvar.  Číst dál

FRENY

Freny byla štíhlá krásná čistokrevná vlčáčice. Její chytrost a vzdělanosti jí dávaly dobré předpoklady pro vodícího a asistenčního psa, kterým byla. Chytrá a vzdělaná. Vodící a asistenční pes zároveň. Odborně řečeno – vodící pomocná tlapka.
Byla perfektní až puntičkářská. Nikdy mi nedovolila přejít přes cestu tam, kde nebyl přechod, byť by to bylo jen o metr dál. . Číst dál

JAK JSEM PŘEŽILA ÚTOK PÉTI BOXERÚ

„To je pohoda,“ zavolala jsem na Ninu, která se válela na zahradě. Pootevřela jedno oko: „Jé ahoj! Pojď na
kávu, branka je otevřená.“ Na to mě vždycky dostala! Jednak mám ráda kávu, jednak Nina ji dělala moc dobrou. Možná nejlepší na světě.
Kopla jsem teda do branky a vjela na svém elektrickém vozíku dovnitř. V té chvíli na mě snad ze všech stran zaútočili boxeři.  Číst dál

DEJVI, MŮJ MALÝ CAPERFIELD

Když jsem si přivezla Dejviho domů, měl na krku obojek, ostatně jako každý pes z útulku. Já osobně považuji obojek dobrý jen na nošení známek a tak jsem mu hned šla koupit postroj.
Rychle přišel na to, že je mnohem příjemnější a „kšíroval“ se do něj rád, dokonce mi v tom i sám pomáhal. Sedl si a poslušně zvedal jednu tlapku, potom druhou a trpělivě čekal, až se mi podaří postroj zapnout i na zádech.
Ve chvílích, kdy na mě čekával před obchodem, zkoumal, co to ten postroj vlastně je a jak to funguje. Číst dál

1 komentář u „O psech

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

three − two =