O psech

JANA A JEJÍ ASISTENČNÍ PES

Jana četla časopisy zásadně od konce, od inzerátů. Pobavila se u toho, zasmála se,  někdy na některý inzerát odpověděla a získala tak nové přátele, poznala pár zajímavých lidí… Dnes jí čtení od inzerátů přineslo i štěstí. „Prodám za 1 Kč asistenčního psa“ a číslo telefonu.
Neváhala ani vteřinu. Když jí paní do telefonu řekla, že je první, málem spadla radostí z vozíku.
Číst dál

LENA

Lena byla moc hodná a klidná fena. Vzala jsem si ji z útulku, stejně jako hodně psů před ní. Byly jí už asi čtyři roky. Původně jsem si šla do útulku pro malého bílého pejska. Když mě Lena uviděla, opatrně mi položila tlapky na ramena a její smutný pohled říkal: „Vezmi mě odsud, prosím. Budu tě na slovo poslouchat a milovat do konce svého života.“ Nelhala.
Věděla co chci, rozuměla skoro všemu, co jsem jí řekla a na slovo poslouchala… Číst dál

ROTVAJLER A STRACH

Každý má někdy z něčeho strach, každý se občas něčeho bojí, tak proč ne pejsci. Taky mají právo na svoje strachy. Jeden se bojí výšek, druhý aut, další jiných pejsků… někteří mají dokonce klaustrofóbii – strach z uzavřených a malých prostor. Tak třeba Kubíček, malý voříšek, ten by za nic na světě nevlezl pod postel, nebo gauč.Když se mu tam náhodou zakutálel balónek, tak plakal tak úpěnlivě, že se pokaždé našel někdo, kdo mu ho vytáhl.
Zato Roxi, veliký statný rotvajler neměl strach nikdy z ničeho. Číst dál

POKLAD V POPELNICI

V zádech jsem ucítila tupou bolest a pálení. Podívala jsem se na hodinky. „Už sedím u počítače šest hodin! To tak nejde!“ Vstala jsem, že se protáhnu, když jsem si vzpomněla na faktury, které mi kolega při odchodu z práce ještě strčil do ruky: „Zanes to tam. Jistě budeš ještě doma pracovat.“ Opět jsem si sedla k počítači, vzala do ruky složku s fakturami…
Když jsem zvedla oči od počítače, s hrůzou jsem zjistila, že uběhly další dvě hodiny. Za chvíli bude večer! Číst dál

IGOR

Igor byl krásný, mohutný čau-čau. Možná trochu přerostlý, ale o to krásnější. Nebyl to obyčejný pes, byl to Pan Pes. Od svého narození odmítal uznávat jakoukoliv autoritu a pouhá myšlenka, že je v postavení „ve smečce“ někdo nad ním, absolutně nepřicházela v úvahu. On byl vůdce, on byl pán, on a nikdo jiný. Vždy a všem to dával jasně najevo. Ne snad násilím, nebo hněvem, ale tím, že vždy udělal pouze to co on uznal za vhodné a kdy on sám chtěl.
Mě absolutně ignoroval a k manželovi přišel až na třetí rázné, přísné vyzvání. Číst dál

1 komentář u „O psech

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

2 × five =