Ze života

VOLNÝ DEN

Míla si vzdychla – měla by se těšit, že bude mít volný den, ale za takovou cenu? Před chvílí
jim šéf oznámil, že Michal vyskočil z okna. Michal, kterému bylo sotva devatenáct. Mladý kluk, celý život před sebou… Pokusil se o sebevraždu. Po podniku lítala nejdřív záchranka,
teď policajti… Všichni, koho už krátce vyzpovídali, mohli jít domů.
Míla si uvědomila, že by ji to mělo potěšit – volný den – stihne něco vyřídit ve městě, na úřadech, kde už je vždy zavřeno, když ona jde z práce. Číst dál

NÁVŠTĚVA

Pani Černá si vzdychla. Podívala se na hodinky, možná dnes už po stý.
„Tři hodiny…“ řekla sama pro sebe. Vstala ze židle a začala si ohřívat oběd.
„To už asi nepřijdou.“ Bylo jí z toho smutno. Utřela si slzy. Poprvé zapomněli na její narozeniny. „Jistě nezapomněli, muselo se něco stát… pokazilo se jim auto…“ přemýšlela. Syn ji měl přece rád. A snacha taky. Když měli malé děti, jezdili i s nimi. Pak, později, už zase jenom sami, ale jezdili. Číst dál

KŘIŽOVATKA DVOU SVĚTŮ

Kdyby mi tento příběh někdo vyprávěl, asi bych mu nevěřila. Zní dost šíleně a málo pravděpodobně, ale přesto se mi stal, ocitla jsem se na křižovatce dvou světů. A přitom všechno začalo úplně prozaicky.
„Jedeš zítra do města?“, zeptal se mě otec u oběda. Přikývla jsem. „To je dobře, potřebuji ve městě něco vyřídit, nemusíme jezdit na dvakrát.“
Měl řidičák přes čtyřicet let, žádnou nehodu a věřil, že mu to tak vydrží do konce života.  I já jsem tomu věřila, a tak jsem si klidně ještě v autě zavazovala boty, když jsem uslyšela to šílené troubení. Číst dál

VOLNÝ DEN

Míla si vzdychla – měla by se těšit, že bude mít volný den, ale za takovou cenu? Před chvílí
jim šéf oznámil, že Michal vyskočil z okna. Michal, kterému bylo sotva devatenáct. Mladý kluk, celý život před sebou… Pokusil se o sebevraždu. Po podniku lítala nejdřív záchranka,
teď policajti… Všichni, koho už krátce vyzpovídali, mohli jít domů.
Míla si uvědomila, že by ji to mělo potěšit – volný den – stihne něco vyřídit ve městě, na úřadech, kde už je vždy zavřeno, když ona jde z práce. Číst dál

ZÁZRAKY NA POČKÁNÍ A NEMOŽNÉ DO TŘÍ DNŮ

Verča byla rehabka tělem i duší. Patřila ještě k té staré škole, která razila názor – z pacienta i kůži zedrat, pokud si myslíte, že má na to, dokázat víc.
Její pacienti zezačátku plakali, potili krev, prosili, nadávali, nakonec ale děkovali a přiznávali, že ani nedoufali v to, kolik díky ní dokázali.
„Jste poklad,“ říkávali. „Zázrak.“
„To ne já, sami jste to dokázali, bylo to ve vás. Já vám pouze pomohla dosáhnout cíl.“
Číst dál

SETKÁNÍ

„Tak v sobotu v deset vás čekám.“
Jana zavěsila telefon a zadívala se do dálky. Kolem žaludku cítila příjemné chvění, které se jí rozlévalo do celého těla a které nezažila už mnoho, mnoho let. Zaplavila ji vlna nekonečného štěstí, které si nedovedla vysvětlit. Měla kvůli tomu i výčitky svědomí, ale ten hlas… Bylo to zvláštní – nevěděla o tom muži vůbec nic, jenom to, že by snad mohl pomoct její nemocné matce a přesto se na toho muže těšila jako mladá zamilovaná holka. Číst dál

FACKA

ana se zahleděla do dálky a usmála se.
„Uděláš pro mě něco?“ Zeptala se Davida a chytla ho za ruku.
„Pojď se mnou, na nic se neptej, ničemu se nediv!“ Táhla ho za ruku k bufetu. Tam se přitlačila na menšího snědého frajírka: „Ahoj doktore!“
„To bude asi omyl,“ zakoktal muž. „Nejsem doktor.“ A rychle se snažil odejít. Chytla ho pevně za zápěstí a odtáhla bokem.Číst dál

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

one + seventeen =