Monoski

MONOSKI OČIMA ŽIVÉ UČEBNÍ POMŮCKY

 Ve dnech 25.-29. ledna se uskutečnil v Koutech nad Desnou kurz pro instruktory monoski. Jako každoročně ho pořádalo Centrum APA Olomouc, v čele s organizátory Ondrou Ješinou a Luckou Rybovou. Mimo nich se kurzu zúčastnilo sedm instruktorů. Po seznámení se s monoski si ho každý sám vyzkoušel, aby viděl, že to není zase až tak jednoduché a že člověk sedící v monoski musí absolutně věřit svému instruktorovi a tím pádem má instruktor velkou zodpovědnost. Druhý den dorazily do Koutů i „živé učební pomůcky“ – pět vozíčkářů z Trendu Olomouc, který s Centrum APA Olomouc již mnoho let spolupracuje. Všichni instruktoři si vyzkoušeli, jaký je rozdíl vést skutečného vozíčkáře v monoski a zdravého člověka v monoski, který jim svými náklony hodně pomáhá. Pro nás, skutečné vozíčkáře, je to vždy zážitek neopakovatelný, nádherný, proto se pomalu ale jistě začíná svádět boj o to, kdo bude živou učební pomůckou příští rok.

Největším a nejkrásnějším zážitkem jistě bylo večerní lyžování na delší a náročnější trati. Na vlek se nečekalo, na svahu bylo pouze pět monoski a pár lyžařů – asistentů a instruktorů. Prostě paráda. Zážitek je to krásný – svištět i přes svůj handicap ze zasněženého kopce dolů.

OLOMOUČTÍ VOZÍČKÁŘI  A MONOSKI

Jako zdravá jsem hodně a ráda lyžovala. Žila jsem na Slovensku a tak být na Chopku každou chvíli, nebyl problém. Když jsem zůstala na vozíku, s těžkým srdcem jsem prodala lyže, boty a vše ostatní. Z nostalgie a pro pár krásných vzpomínek jsem si nechala lyžařské kalhoty a rolák. Ležely na dně skříně až do dne, kdy nám lidé z APA VČAS (kteří se věnují integraci zdravotně postižených osob pomocí aplikované pohybové aktivity) začali vysvětlovat, že i vozíčkáři lyžují. Ani nás nemuseli tenkrát moc přemlouvat, rádi jsme se jeli podívat, zkusit to. Všichni jsme byli nadšeni a už jsme se těšili na další rok. Ve středu jsme s výkřikem „Hurá směr Kouty nad Desnou!“ vyrazili. Členové z APA VČAS nás přivítali, ubytovali a v následující den ráno zaveleli: „na svah!“ Přivázali nás do monoski (asi se báli, že  jim utečeme), na hlavu nám nasadili přilby (to bylo fajn, občas se nějaká poma rozhodla praštit mě) , za sebe zdravého lyžařského asistenta (ten byl opravdu potřeba při špatné stabilitě, kterou většina z nás má) a vyvezli nás na vleku na kopec. Sjeli jsme svah jednou, dvakrát, třikrát a pokaždé lépe a rychleji  Aspoň trošku! Našla se i vozíčkářka, která jezdila na vleku sama a ze svahu pouze jištěna lanem. My ostatní jsme jí tiše záviděli. Byla to paráda! A taky jsme tam měli jediné tříčlenné monoski na svahu, protože s námi jezdila i Kačenka – talisman pro štěstí. Chvílemi jsem si fakt připadala jako kdysi na lyžích! Zvláště, když jsme jízdu trochu zrychlily. A vlekařova slova: „vy už jste tady zase?“ mě pohladila po duši. Byla to krása! Hlavně ve chvíli, kdy jsme se s asistentem rozhodli zkusit slalom. Samozřejmě, že pomalý, klidný, ale slalom. A aby studenti a členové APA VČAS viděli, že i od nás, vozíčkářů, se můžou něco naučit, některé z nich jsme poslední večer vyzvali na parket, aby si vyzkoušeli tanec s člověkem na vozíku. Ne jenom takové to stání na místě a pohupování se do rytmu. Pěkně kroky, otočky, půlobraty… a některé studenty to vcelku unavilo. Navzdory tomu doufáme, že už teď se (stejně jako my, vozíčkáři) těší na příští lyžovačku, na příští řádění monoski na svahu.

1 komentář u „Monoski

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

13 + one =